Báje a pověsti Cvikova a okolí

05.01.2021

Zvon kostela ve Cvikově

Dopravu zboží a nákladů obstarávali ve Cvikově jako všude jinde formani. Vydávali se s těžkými vozy, taženými čtyřspřežím na několikaměsíční cesty, častokrát až k moři. S výrobky cvikovskými jezdíval forman Petr Hausdorf ze Svoru, nejčastěji do Štýrského Hradce a do Terstu. Cesty do Brna, Lince a Vídně patřily k "malým tůrám". Tento dopravce z vděčnosti nad uzdravením svého syna rozhodl se věnovat kostelu ve Cvikově nový zvon. V roce 1654 se při jízdě se cvikovskými plátenickými výrobky zastavil v Praze u zvonaře a ptal se, zda má hotové zvony. Zvonař uvítal návštěvu a uvedl formana do dílny. Ten ukázal rychle na veliký zvon a ptal se, kolik stojí. "Tolik," odpověděl s úsměvem zvonař, "kolik se do obráceného zvonu vejde peněz." Forman svým bičem změřil šířku a výšku zvonu a slíbil, že zvon koupí. Po návratu z cest sbíral samé drobné penízky a při další cestě se opět zastavil v Praze u zvonaře. Naplnil zvon až po okraj samými drobnými penězi, které měly hodnotu 930 zlatých.

Ještě se vrátím ke svému včerejšímu příspěvku - fotografie z roku 1942, kdy byl sundán zvon z kostela a potom pravděpodobně odvezen do Německa na roztavení.
Ještě se vrátím ke svému včerejšímu příspěvku - fotografie z roku 1942, kdy byl sundán zvon z kostela a potom pravděpodobně odvezen do Německa na roztavení.
Cvikovský zvon z kostela sv. Alžběty Uherské. Vysoký 51 cm, průměr 48,5 cm ve spodní části.
Cvikovský zvon z kostela sv. Alžběty Uherské. Vysoký 51 cm, průměr 48,5 cm ve spodní části.
Latinský nápis na zvonu - Ave Maria gratia plena (modlitba)
Latinský nápis na zvonu - Ave Maria gratia plena (modlitba)
Dokument v němčině o zabaveném zvonu
Dokument v němčině o zabaveném zvonu
Informace z knihy "Umlčené hlasy", autor Radek Lunga a Jiří Roháček
Informace z knihy "Umlčené hlasy", autor Radek Lunga a Jiří Roháček

Osud cvikovského kostelního zvonu... 

Zvony v minulosti sloužily nejen k určování času nebo ke svolávání lidí do kostela, ale používaly se také k varování před nebezpečím i špatným počasím. V dobách války je ale armády rekvírovaly a jejich roztavením získávaly materiál například na děla a munici. Během 2. světové války v březnu 1940 vyšel v Německu zákon o čtyřletém plánu na shromáždění neželezných kovů. Jeho realizací nebyl pověřen nikdo jiný než Hermann Göring. 

Zákon platil nejen pro území třetí říše, kam mimo jiné patřilo i území Sudet připojené po mnichovské dohodě, ale také pro okupovaná území včetně protektorátu Čechy a Morava. Zvony byly rozděleny do čtyř kategorií označených písmeny A až D. Do první kategorie - tedy A - patřily zvony "bez větší hodnoty" ulité v letech 1800 až 1900 či po první světové válce a tyto zvony byly určeny k okamžitému zpracování v drtivé většině v tavírně v německém městě Lünen.

 Na opačné škále pak byla kategorie D. Do té spadaly umělecky i historicky nejcennější zvony, které měly být zachovány, proto se většinou vůbec nesundávaly z věží a zůstávaly na původním místě. Zařazení zvonů do kategorie D musel ale schválit přímo Göringův úřad. Náš cvikovský zvon spadal do kategorie C.V Praze byly zvony naloženy na lodě a po Vltavě a Labi pak putovaly do Německa na zpracování. 

Celkem takto bylo roztaveno 13 až 14 tisíc (přesné číslo není známé) zvonů z území dnešní České republiky. Během 2. světové války nacistické Německo zrekvírovalo a roztavilo asi 42 583 církevních a 1193 profálních zvonů z území tehdejší třetí říše (tedy i bývalé československého pohraničí) a asi 33 000 zvonů z obsazených území. Kam až doputoval "náš" zvon jsem bohužel nezjistil - každopádně "přežil", v roce 1946 se vrátil zpět do tehdejšího Československa a měl by se údajně nacházet v Krnově v kostele Narození Panny Marie. (autor příspěvku J.Freier)

Jiří Walter: "Bez obrázku, ale ke cvikovskému zvonu. Když byla postavena věž kostela 1580 (z pískovce těženého u Drnovce), osázeli ji těmito zvony-Střední 523kg, Ave- Maria zvon 300kg, Umíráčky 70 kg (postupně několik), školní zvon. 1654 přibyl ještě jeden velký 983 kg. Dar svorského rolníka a povozníka Petra Hausdorfa. K němu byla ta moje pověst, výrobce Nicolas Lowi, Praha. Bohužel 7 jich bylo zrekvírováno armádou 10.1.1917. Zůstal jen ten Ave-Maria a umíráček. Mezi válkami přibyly ještě dva středně těžké. A k tomu Ave Maria-zvonu. Je tam (byl?) nápis Sv. Alžběto oroduj za nás a Sv. Valentine oroduj za nás. Z jedné strany vyobrazena Matka boží s Jezulátkem z druhé strany zkřížené dubové ostrve pánů z Dubé. Zvon daroval na sv. Valentina (též patron nemocných, uzdravoval) majitel panství Václav z Dubé. Měl těžce nemocnou ženu Annu, prosil za přímluvu k uzdravení. Dle data úmrtí se uzdravila... A teď k nesrovnalostem. Na dokladu o odevzdání chybí město, pouze okres. Datum výroby je posunut o 100 let. Václav z Dubé žil druhé polovině 16. století. Nesedí popis. Asi by to chtělo vidět, co visí u nás a co v Krnově. Byl, či nebyl roztaven? Nebo byly roztaveny ty nové meziválečné zvony? Určitě nějaký byl pro případ poplachu ponechán." 

Zde se rozchází údajné stáří zvonu - v německém popisu 16. století, v českém dokonce konec 15. století
Zde se rozchází údajné stáří zvonu - v německém popisu 16. století, v českém dokonce konec 15. století
Shromaždiště zabavených zvonů v Praze na Rohanském ostrově. Z Prahy po Vltavě a Labi jich tehdy pěti loděmi odplulo rovných 9801 o celkové hmotnosti 1563 tun. Celkem bylo na území bývalého Československa odebráno a roztaveno 43 776 zvonů. Z předválečného počtu jich zbylo 13% v Čechách a 6% na Moravě.
Shromaždiště zabavených zvonů v Praze na Rohanském ostrově. Z Prahy po Vltavě a Labi jich tehdy pěti loděmi odplulo rovných 9801 o celkové hmotnosti 1563 tun. Celkem bylo na území bývalého Československa odebráno a roztaveno 43 776 zvonů. Z předválečného počtu jich zbylo 13% v Čechách a 6% na Moravě.