Cvikovská socha Stalina

17.09.2020
Socha Stalina, Cvikov náměstí, 7.11.1948 (archiv Jaroslav Freier)
Socha Stalina, Cvikov náměstí, 7.11.1948 (archiv Jaroslav Freier)

Pan Jaroslav Freier dal do skupiny nedávno hezký příspěvek o cvikovské soše Stalina. Já bych na něj navázal. Již dříve jsem zde několikrát uveřejnil výňatky ze vzpomínek pana učitele Hylmara. A udělám to ještě jednou. Tady jsou vzpomínky pana Hylmara na odhalení Stalinovy sochy ve Cvikově. Připomínám, že se to stalo 7. listopadu 1948. A pár dní před tím odhalovali v nedalekém Krompachu sochu úplně jinou. Menší a s menší publicitou. Ta socha, resp. její kopie, je v Krompachu opět. Doufejme jen, že Stalin se do Cvikova již nikdy nevrátí.

Když zemřel Stalin, rozhodli se cvikovští, že mu postaví pomník z pískovce, ne ze žuly, jako v Praze. Protože byla všeobecně známá moje záliba ve fotografování, měl jsem při odhalení pomníku pořizovat fotografie. Obrázky jsem ale musel později bohužel zničit, protože samotné odhalení byla velká švanda. Plné náměstí obyvatelstva a uprostřed byl pomník zakrytý rouškou. Pan ředitel Hynek měl řídil sbor dětí, které zpívali nějaké písně, asi sovětské, nebo tak. Potom následoval řečnický proslov z tribuny. Řečník povídal a povídal o Stalinovi. Pod pomníkem postával člověk, který měl ze sochy na dané znamení strhnout roušku. Řečník pronesl "…a my teď vzpomínáme ne velikého muže, Stalina" a kývnul na toho, co měl pomník odhalit. Dotyčný trhnul za špagát, na kterém měl připevněnu roušku, ale ouha, provázek se přetrhnul a rouška byla stále na svém místě. A řečník vida, že socha Stalina není odhalena, opakoval "…a my, soudruzi, tady vzpomínáme ne velikého muže, velikého Stalina" a zase kývnul na toho, co měl pomník odhalit. Nešťastník už nevěděl, co má dělat, tak vzal nějaký prapor a začal s ním do té roušky šťouchat, aby ji shodil. Ale zase se mu nedařilo. Řečník nevěděl co dál a tak znovu opakoval, že zde odhalujeme pomník velkému Stalinovi. Člověk, co měl pomník odhalit byl už naprosto zoufalý, a tak skočil na pomník a začal šplhat nahoru. Chytnul roušku, strhnul ji a vzápětí spadnul, i s rouškou dolů. Já celou tu dobu neměl nic jiného na práci, než vše fotografovat. Pak jsem udělal obrázky a začal je rozdávat. Byla z toho velká legrace, jenže to byla taky velká ostuda. Rychle se taky doneslo na okres, co se stalo a kdo fotografoval. Přišli pro mě a málem mě zavřeli. Fotografie jsem naštěstí stačil zničit.

Jenže po nějakém čase Stalin vyšel z módy, chlapi jednou v noci šli a začali pomník kamenovat. Urazili mu nos, uši a vůbec celou sochu poničili. Pak přišel příkaz, aby byla Stalinova soch odstraněna. Přijeli traktorem, hodili Stalinovi smyčku kolem krku, shodili ho a táhli ho přes celé náměstí až do lesa, kde ho nechali. To byla taky hrozná ostuda. Zřejmě jim pak bylo vyčiněno, že nechali pomník jen tak v lese a později sochu někam uklidili.

autor příspěvku: Jaroslav Beneš