Mumlavské vodopády
Mumlavskou boudu zřídil hrabě Harrach u příležitosti exkurze České lesnické jednoty v roce 1879 a bylo zde účastníkům exkurze podáváno občerstvení.
Spisovatel Jaroslav Durych o Mumlavské boudě v roce 1899 napsal, že "si zde dává v parných dnech dostaveníčko pražská společnost v Harrachově a Novém Světě porůznu roztroušená. A v témž čase šumí zde i třetí vodopád: to pražské paničky při pletení punčoch zapřádají besedu"
V roce 1909, když už ji vlastnil Franz J. Erlebach, majitel hotelu Rübezahl, vyhořela. Hoteliér boudu obnovil a početným turistům poté dlouho sloužila.
(zdroj: Protržená přehrada)
Mumlavský vodopád (německy Mummelfall) je necelých 10 metrů vysoký vodopád, který se nachází v Harrachovské kotlině na řece Mumlavě, asi 2 km od Harrachova, v ochranném pásmu Krkonošského národního parku. Jeho jméno pochází z německého slova murmeln, česky mumlat, což vystihuje zvuk tohoto vodopádu.
Z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice a díky tomu je považován za jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách. Zajímavostí vodopádu jsou pak tzv. obří hrnce a kotle, místně nazývané čertova oka, kterých se na toku nachází hned několik. Největší z těchto prohlubní, vytvořených erozí, dosahuje v průměru až 6 metrů a hloubky 3 metrů.
Okolí vodopádu je bohaté na typickou lesní flóru a faunu. Přístup
k vodopádu je možný po asfaltové cestě přímo z Harrachova po modré
turistické značce.
Základní údaje
Historie
První zmínky o Mumlavském vodopádu začínají s prvními turistickými výlety v Krkonoších. První věrohodné záznamy se objevují v díle J. K. E. Hosera z roku 1804, který říčku nazývá Muml. Další zmínky jsou od českých turistů; vodopád uvádí Řivnáčův Průvodce po království Českém z roku 1882, jenž je také nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách. Přestože je Mumlavský vodopád jedním z nejvýznamnějších vodopádů v Česku, s jeho staršími obrazy či rytinami se z neznámých důvodů nesetkáváme.Přírodní poměry
Přírodní podmínky jsou u Mumlavského vodopádu po většinu roku drsnější než bývají v údolí. Je zde horské klima, a tomu odpovídají chladnější teploty.
Geologický podklad Mumlavského vodopádu a přilehlé krajiny tvoří středně zrnitá biotická žula. Jedná se o strukturně-tektonickou, tj. kompaktnější horninovou partii se systémem podélných a příčných puklin. Významné jsou pak i šikmo příčné či příčně svislé pukliny.
Vodopád je ovlivněn zpětnou erozí a lokální erozí Harrachovské kotliny v důsledku tektonického poklesu. Tato lokální eroze proběhla v mladších třetihorách. Vznikla zde nerovnost, která se prohlubovala a dala vzniknout nynější Harrachovské kotlině. Není vyloučeno, že se tento proces neopakoval znovu i v pozdější době.
Mumlavský vodopád vytváří horská řeka Mumlava, která protéká Krkonošemi. Ta vzniká z Malé a Velké Mumlavy, které se ve výšce 1030 m n. m. u turistického rozcestníku Krakonošova snídaně spojují. Vodopád překonává až 12 m vysoké převýšení tvořené skalními bloky v žulovém řečišti. Mumlava pak protéká Mumlavským dolem a po 12,2 km se vlévá do Jizery. Tvoří tak hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami.
Mumlavský vodopád má po většinu roku stálý tok, a je tak jedním z nejvodnatějších vodopádů v Česku. Nejmohutnější je při jarním tání. V zimě proud vody někdy zamrzá a vytváří tzv. ledopád.
Zajímavostí jsou obří hrnce a kotle, nazývané také čertova oka. Jsou to prohlubně, které vznikly působením silného proudu řeky na žulové bloky, do kterých padající voda společně s kamínky vyhloubila díru, ve které pak cirkulovala. Tyto útvary zde dosahují až 6 metrů v průměru a až 3 m hloubky. Lze je najít přímo pod vodopádem, ale i jinde v řečišti.V létě při vysokých teplotách mohou tyto přirozeně vytvořené tůně lákat turisty ke koupání. Jsou však hluboké, velmi hladké a často v nich bývá silný proud, takže hrozí nebezpečí, že se člověku nepodaří vylézt a může se i utopit.
Smrkovo-bukový les v okolí vodopádu je již nepůvodní. Ve snaze přiblížit se původnímu složení lesa na ochranu proti škůdcům a negativním vlivům se zde vysazují především listnaté stromy, jelikož jsou odolnější. Jsou to např. buky, jasany, javory nebo jilmy, z jehličnanů jedle, které zde také bývaly původní.
Hojně se zde vyskytují různé druhy lišejníků, mechorostů a hub. Např.: dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina), pukléřka islandská (Cetraria islandica), ploník ztenčený (Polytrichum formosum), bělomech sivý (Leucobryum glaucum), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) aj.
(zdroj: Wikipedia)
